15. 2. 2020

S Majdou jsem se naposledy viděl, když jsme se intenzivně učili na státnice. Od té doby se toho hodně změnilo. Na její svatbu s Reném jsem se tak moc těšil, i kvůli tomu, že mi bylo jasné, že si svůj den udělá podle sebe. Už od rána jim za okny sypaly další a další centimetry sněhu, ranní přípravy zvládla sama a tak rychle, že jsem měl co dělat, abych vůbec namířil foťák, a i ostatní tradice a stres s nimi spojený byste na jejich svatbě nenašli. Neměl jsem ale pochyby o tom, že se bude soustředit na to důležité. Své pocity si sdělili obklopeni pouze nejbližší rodinou a přáteli kdesi na louce v horách, kde nezůstalo jedno oko suché. Člověk by řekl, že po několika svatbách už bude na takové momenty připraven, a ono ne. Stále mě dostávají a čím dál tím víc si vážím toho, že u nich mohu být. Děkuji!